|
Historie SPŠ ve Frýdku-Místku
HISTORIA
EST MAGISTRA VITAE,
čili dějiny jsou učitelkou
života ...
Historie
naší školy se otevírá v roce 1955. Tehdy bylo rozhodnuto
vystavět v místecké části okresního města novou průmyslovou
školu, a když tehdejší Pozemní stavby Gottwaldov (Zlín)
realizovaly projekt pražského Projekčního ústavu, bylo 1. září
1958 zahájeno v nové školní budově vyučování: do dvou tříd 1.
ročníku (jedné hutnické a jedné strojírenské) a do jedné
strojírenské třídy 2. ročníku vstoupilo tehdy 95 žáků denního
studia a do tříd a dílen 13 učitelů.
Prvním
ředitelem školy byl jmenován Gustav Štefek. Postupně bylo
otevřeno i studium večerní a dálkové. Ve školním roce 1960/61
měla už škola všechny čtyři ročníky denního studia a konaly se
první maturitní zkoušky. První žáky k ubytování přijal tehdy i
Domov mládeže, počet denních tříd se pak dlouho pohyboval kolem
čtrnácti a počet žáků denního studia nepřesáhl a do konce
šedesátých let číslo 290.
Zrušením
Střední průmyslové školy hutnické v Havířově, v Havířově se
učilo a maturovalo naposled ve školním roce 1968/69, se stala
naše škola jedinou střední průmyslovou školou, v níž se
vyučovalo hutnictví, na Moravě, v Brně vznikla specializovaná
průmyslová škola slévárenská, a jednou ze tří takových škol v
tehdejší Československé republice (také na Kladně a v Košicích).
Ještě dnes, kdy si tato škola připomíná čtyřicáté výročí svého
otevření, stále patří mezi deset největších středních
průmyslových škol České republiky.
Ale
vraťme se s naším vzpomínkovým účtováním do ředitelny: roku 1968
byl jmenován novým ředitelem školy Ing. Milan Kostelník, od
školního roku 1970/71 stál v čele školy Ing. Zdeněk Jež, od roku
1980/81 Ing. Arnošt Borovec, od roku 1990 Ing. Jan Kubala, od
roku 1996 Ing. Dušan Rybák.
Škola
se snažila vyhovět potřebám blízkých průmyslových závodů, proto
v letech 1960 až 1969 se otevřely pro zaměstnance závodů Norma a
Ostroj (dnes FERRUM) večerní třídy ve Frýdlantě nad Ostravicí, v
roce 1971 bylo v Ostravě-Vítkovicích zřízeno večerní studium
hutnictví železa, pro pracovníky tehdejšího národního podniku
Slezan ve Frýdku-Místku se zřizovaly večerní textilní třídy, pod
střechou místecké průmyslovky maturovaly také třídy provozu a
ekonomiky železniční dopravy, zařízení silnoproudé
elektrotechniky i pozemního stavitelství. V roce 1973 byli
poprvé přijati na zdejší školu žáci oboru slévárenství.
V
80. letech se stal kardinálním problémem života naší školy
"prostor k učení", vždyť například 1. září roku 1988 nastoupilo
do 28 tříd denního studia 864 žáků ... Prvním krokem na nelehké
cestě k jeho zvládnutí se stala dvoupodlažní přístavba u Domova
mládeže, kterou zahájil ještě Ing. Zdeněk Jež. Druhá etapa
přestavby a dostavby školy je spojena s působením ředitele Ing.
Arnošta Borovce. Škola se v těch letech rozrostla o spojovací
chodby a schodiště mezi hlavní budovou a přístavbou vlastně "na
střeše" kabinetu a šaten tělesné výchovy, vyrostly další dvě
učebny a tato aula.
Jsou-li
80. léta na místecké průmyslovce poznamenána "duchem dostavby a
přestavby" školní budovy, pak 90. léta jistě poznamenal "duch
technických modernizací".
Už
na konci 80. let se dočkali naši sportovci: na školní parcele se
zvedla dřevěná konstrukce sportovní haly, zřídilo se nové
travnaté hřiště, v nepodsklepeném suterénu Domova mládeže
vznikla herna stolního tenisu, na atletickou dráhu a ve
skokanském sektoru byl položen umělý povrch.
Studentům,
pedagogům, hospodářské správě, knihovně dnes pomáhá 74 počítačů,
studenti užívají Internet, pracují v učebnách počítačové grafiky
AUTOCAD i s CNC obráběcími stroji, poznávají CAD/CAM systémy,
učí se ovládat modem, barevný scanner, telefonní ústřednu,
elektronický psací stroj ... Ke Střední průmyslové škole ve
Frýdku-Místku dnes také neodmyslitelně patří špičkově vybavené
vzdělávací středisko, školní knihovna se studovnou, autoškola,
ubytování na Domově mládeže, školní jídelna.
Zdá
se, že ve čtyřicetileté historii Střední průmyslové školy ve
Frýdku-Místku lze objevit pro delší časové úseky některé
společné jmenovatele, nalézt charakteristické rysy jejího
vývoje.
Všechny
proměny v počtech tříd, počtech studentů nebo ve studijních
oborech za čtyřicet let existence Střední průmyslové školy ve
Frýdku-Místku jsou jakýmsi zrcadlem historických proměn
Československa a České republiky ve druhé polovině 20. století.
V šedesátých a sedmdesátých letech se zformoval profil školy:
až do konce školního roku 1980/81 maturují s železnou
pravidelností pouze tři nebo čtyři třídy, ani názvy oborů se
nemění: hutnictví železa, tváření kovů, strojírenství,
strojírenská technologie nebo konstrukce, slévárenství.
Osmdesátá
léta probíhají ve znamení nebývalého růstu počtu žáků: od
konce 80. let má místecká průmyslová škola každoročně 28 tříd
denního studia a v září roku 1990 do něho nastupuje 902 žáků.
A
co 90. léta? Ta výrazně poznamenala proměna naší kvality,
neboť jsme zaváděli nové, případně modifikované studijní obory.
Zároveň jsme se však rozhodli TRVAT NA TRADICÍCH, to znamená na
výuce technologických oborů.
A
tak se stalo, že ve školním roce 1995/96 studuje na místecké
průmyslovce technickou administrativu v patnácti třídách všech
čtyř ročníků denního studia 426 žáků a že ve školním roce
1997/98 vyučujeme sedmi studijním oborům, tedy hutnictví a
strojírenství, management hutnictví a strojírenství, hutnickou a
strojírenskou technickou administrativu i textilní výrobu a
podnikatelství,výrazně se proměnila řízená praxe našich
studentů: uskutečňujeme ji ve stovce podniků včetně soukromých
firem. V květnu roku 1994 bohužel maturovali v Místku poslední
slévači.
K
90. létům patří zřejmě ještě jeden rys: české školství se
vrátilo k devítileté povinné školní docházce, a tak v září roku
1997, už s novým prvním ročníkem, ale samozřejmě bez ročníku
druhého, studuje na průmyslovce ve Frýdku-Místku pouze 455 žáků
denního studia. Ale ptejme se: není v tom minimálním počtu
studentů zároveň skryt jakýsi bod obratu? Proto nechejme
raději bez komentáře skutečnost, že 1. září roku 1998 k nám
nastoupilo do pěti tříd prvého ročníku 93 studentů oboru
strojírenství, 28 studentů oboru hutnictví a jen 33 studentů
technické administrativy.
Čtyřicet
let Střední průmyslové školy ve Frýdku-Místku, jaké je to
nepřeberné množství událostí, na které by se ještě mohlo
vzpomínat: tak třeba na dnes už legendární chmelové výpravy do
Lišan a Dobroměřic u Loun, do Snědovic nebo do Libkovic pod
Řípem, do Lhoty, Sádku a Deštnice, na branné kurzy s panem
Šamšou u Žermanické přehrady, na Gírovou, Bahenec nebo Javorový,
kde svá prkénka proháněli adepti lyžařského umění z prvého
ročníku, na cesty za rajčaty, okurkami nebo meruňkami do
jihomoravských Hrušovan, na bramborové brigády, které se
odehrávaly až pod Kralickým Sněžníkem, na sazenice smrčků a
jarní stráně pod Lysou horou, pod Javorovým nebo pod Smrkem, na
školní výlety a všelijaké exkurze, které by na mapách Čech,
Moravy i Slovenska jistě nenechaly jediného volného místečka, na
studentské cesty do Vídně a do Londýna, na autobusy, které se
studenty třetího ročníku ujížděly až do řecké Leptokarie, do
italských letovisek v Bibione, Garganu nebo Montaltu, do
španělské Oropesy a Salou, na nesčetné učitelské exkurze tu i
cizozemské, na slavné "Okolo Frýdku cestičky", na taneční, na
rozverné "stužkováky" i bujaré maturitní večírky, na školní
plesy ...
A
co naši sportovci? Jak spočítat všechny úspěchy školních atletů,
lyžařů, volejbalistů, košíkářů i fotbalistů? Jak nevzpomenout na
studenty, kteří se blýskli ve slavných sportovních klubech nebo
ve státní reprezentaci? Jak nevzpomenout na Vítězslava Máchu,
olympijského vítěze z Mnichova a mistra Evropy i světa v zápase
řecko-římském ...? Jak spočítat všechny úspěšné matematiky a
fyziky a přitom nezapomenout, že i na naší průmyslovce se našli
nadějní literáti, recitátoři a muzikanti. Jak spočítat úspěchy
našich mladých techniků ...? A jak nevzpomenout, že už desítky
let trvají krásné, přátelské vztahy se Střední průmyslovou
školou hutnickou v Košicích, které daleko přesáhly to, čemu se
kdysi říkávalo "družba"!
Dost
však vzpomínání ... Naše pohledy mířily zpět, abychom mohli s
novými nadějemi hledět kupředu. A sečtou-li se všechna ta "má
dáti a dal", cítíme, že čtyři desítky školních let a osm tisíc
absolventů netvoří jen tak lehce přehlédnutelnou vizitku Střední
průmyslové školy ve Frýdku-Místku.
Zpracoval:
p. Petr STRAKOŠ
v roce 1998 u příležitosti 40. výročí SPŠ ve Frýdku-Místku.
|
